fričkov blud

To sobectví vlastníků pobřežní půdy rok od roku vzrůstá. Kdyby bylo po jejich, tak by snad uzavřeli celou řeku Temži. S jejími menšími přítoky a rameny to už beztak dělají. Do dna zarážejí kůly, od břehu ke břehu natahují řetězy a na kdejaký strom přitloukají obrovské výstražné tabule. Pohled na tyhle výstražné tabule probouzí v mé povaze všechny ty nejhorší pudy. To mám vždycky chuť tu tabuli strhnout a tak dlouho ji otloukat o hlavu toho, kdo jim tam dal, až ho zabiju a potom pochovám a tu tabuli mu budu moci dát na hrob jako pomník.

Svěřil jsem se s těmito svými pocity Harrisovi, a ten mi řekl, že on mívá pocity ještě horší. On prý toužívá nejen zabít toho člověka, který za vyvěšení takové tabule nese odpovědnost, ale zmasakrovat celou jeho rodinu a všechny jeho přátele a příbuzné a pak ještě vypálit jeho dům. To už se mi zdálo poněkud přehnané a taky jsem to Harrisovi řekl, ale on mi odpověděl: „Vůbec ne! To by takovému člověku po zásluze patřilo. A ještě bych na tom spáleništi zazpíval kuplet.”

ťahaj tuto